„Byl jednou jeden kopeček a na kopečku zvoneček. Zvoneček, pod ním kaplička, vedle kapličky márnička. A za márničkou, šibenice!!!“ Perfektní přednes malé holčičky nás uvádí do děje. Pak spatříme nádherně zasněženou vesničku, asi Chuchelna u Semil, kde režisérka Věra Plívová-Šimková prožila dětství. Následuje koulovačka dětí, jakási generálka na Krakonoše a lyžníky (1980). Motiv ptáků v kleci zase předznamená film Brontosaurus (1979). No a žebřík tu máme zase z Pánů kluků (1975). Jak vidíte, paní režisérka to v sobě měla od začátku. Jen to nechala vyplout na povrch v pravý čas.
Ale vraťme se k Lišákům. Film je černobílý. Zdeněk Tůma a Jan Kraus jezdí na koních jak Josef Váňa. Pod úžasnou hudbou není podepsán nikdo jiný než Zdeněk Liška! Děti předvádí samozřejmě díky paní Plívové skvělé výkony. Dodejme, že chudáci utrpěly mnoho úrazů, což je nejvíce patrné u sáňkování, bitek, nebo jak malý Dýmák jede na sáňkách (a pak bez nich po břichu) tažených koňmi. Malého srnečka při koridě mně bylo líto. Co měla znamenat úplně zbytečná scéna vyvolávání duchů dospělýma ženskýma?!
Nejvíc jsem byl nadšený z romantických scén, ač jich bylo po málu a krátkých. Taková romantika ve stodole byla k popukání, a když Barborka přemýšlí, koho by si radši vzala – toť dospělý dětský film!
