Nerudný kastelán Evžen nesnáší návštěvníky natolik, že jim pod různými záminkami znemožňuje vstup na „svůj“ hrad. Bohužel si na něho posvítí z památkové péče. Pokud nedosáhne návštěvnost tři tisíce měsíčně, bude si muset hledat jiné zaměstnání. Z pudu sebezáchovy svolí k postavení tradičního školního letního tábora v podhradí, za podmínky, že mu děti seženou požadovaný počet turistů.
Poněkud směšně působí onen tábor, který slaví sto let své tradice, který se týká celého města, školy, o kterém točí dokonce i televize NOVA, který je středobodem celého filmového příběhu. Čítá totiž osmnáct dětí, kvůli kterým to celé je!!! Navíc děti slouží jako křoví pro milostné pletky pana doktora, pana kastelána, tělocvikáře či hradního údržbáře.
Filmový příběh naštěstí disponuje několika vtipnými hláškami, díky nimž lze film brát na milost („Nejbezpečnější způsob běhu je chůze“, „Když jedeš na mrtvém koni, sesedni.“, „Naposledy po mně střílel kuší.“, „Na konci školního roku? Ten byl včera.“, „Aristotelova pata? Myslel jste Achillovu.“)
Bohužel. Toto slovo je pro tuto recenzi stěžejní. Bohužel všechny scény jsou divně sehrané, strojené a nepřirozené (režisér průměrných a podprůměrných výtvorů Miloslav Šmídmajer)! Ať se na mě hlavní hrdina Martin Myšička nezlobí, ale neumí hrát. S dalšími herci to (dosaďte si sem ono stěžejní slovo) není lepší. Romantika vypadá tak, že dospělá žena učí dospělého chlapa plavat! V potoku, kde se před chvílí topil a naučí ho to za necelých deset, opakuji deset, vteřin! Jako deus machina pak působí otočení kastelánovy povahy během jedné noci, bez zjevné příčiny, o sto osmdesát stupňů! Atd.
Scénář a dialogy snad napsaly děti v rámci slohovky na prázdninové téma. Protože tomu tak není, cílové publikum tohoto „rodinného“ filmu, říkám to nerad, jsou ženy těsně před důchodem. Těch bylo mimochodem v kině, kde jsem byl, nejvíce!
