Ve filmu sledujeme osudy Emmeta, obyčejné, pravidel dbalé a dokonale průměrné mini-figurky LEGO. Emmet je omylem považován za Vyvoleného, který může zachránit celý Lego svět. Musí se postavit krutému Lordu Byznysovi a jeho mocné zbrani.
Filmy LEGO příběh a Pojedeme k moři jsou jednoznačné svým zpracováním a nápadem nejoriginálnějšími počiny roku 2014. Když použiji hantýrku Lego světa, jedinečné. To ale neznamená, že LEGO příběh je tím pádem nejlepší. Je to především filmový experiment a mega reklama.
Jeho poselství o jedinečnosti každého z nás je otřepané a díky mnoha filmům nadužívané. Celé Emmetovo dobrodružství je sledem chaoticky poskládaných scének, které se odehrávají tam a pak zase během vteřiny jinde. Stát se může cokoli (taky, že ano), postavy si dělají, co je napadne, říkají, co je napadne, pak to popřou a pak to řeknou jinak a zase řeknou opak… A pak to celé vybuchne a složí se to zase v něco jiného… Ano, naplňuje to myšlenku filmu, že jde o hru, ale film není hra. Musí se držet jistých pravidel. Promiňte, teď už mluvím jako Lord Byznys. LEGO příběh díky nápadu a závěrečné pointě stojí za zhlédnutí (ze zvědavosti), ale jako celek působí chaoticky a jak to říct, kapánek neživě? Kostečkovaně? Možná vás nadchne, mě ne.