Dokážu si lehce představit, že pro někoho může být Kubo tím nejlepším animákem života. Už od první vteřiny je tak naléhavý, že vás přiková do sedačky (Věnujte pozornost všemu, co uvidíte a taky uslyšíte. Bez ohledu na to, jak neobvyklé se to bude zdát. Mějte se na pozoru. Pokud zapomenete něco z toho, co vám povím, tak náš hrdina zcela jistě zahyne.).
Film, který se odehrává v Japonsku, a tudíž je prosycen tamějšími filozofiemi, náboženstvími… natočili kupodivu Američané, a natočili ho tak dobře, že by se za něho nemusel stydět ani Mijazaki.
Kubo je plný magie, příšer a temných sil, které jdou hlavnímu hrdinovi od začátku po krku. Jen sem tam naleznete v příběhu zrníčko humoru a odlehčení v této jinak vážně míněné smršti dramatu a tragédie. Já osobně bych ho dětem mladším deseti let nepouštěl. (Film má rating PG, tedy upozorňuje rodiče, aby zvážili, zda své děti nechají film zhlédnout.) Ale věta, která nejlépe vystihuje tento film, je ta první v této minirecenzi.