Dospělý Kryštůfek Robin dře v zaměstnání, je přepracovaný, mizerně zaplacený a nemá jistou budoucnost. Zanedbává ženu i dcerku. Kryštůfek docela zapomněl na své dětství strávené s prostomyslným a mlsným plyšovým medvídkem a jeho kamarády. Stane se zázrak a Kryštůfek Robin potkává v parku na lavičce ošuntělého Madvídka Pú.
Smutný, teskný, komorní, nostalgický, k zamyšlení, dojemný, melancholický, ale i hravý a v posledních patnácti minutách i akční, i když jde jen o obyčejnou aktovku – takový je Kryštůfek Robin. Dialog, který by vystihl celý film, zní: „V životě jsou důležitější věci než balónek a med. Už nejsem dítě, jsem dospělý s dospělými povinnostmi. Ale vždyť jsi Kryštůfek Robin.“
A nejlepší hláška? „Vítejte v Lon Dýnovi.“ – „A jaký je dnes den?“ – „Je dnes. Můj oblíbený den.“ – „I můj.“
Nevím, jestli tento pochmurný film ocení děti?! Kryštůfek Robin je spíše pro dospělé a možná je určen apriori tatínkům, kteří mají sice své dětství v živé paměti, ale aby si hráli, k tomu je bohužel nedokáže vyburcovat už vůbec nic. Tento film se o to alespoň pokusí. Pánové! Přestaňte sedět v práci, za volantem a u počítačů, zvedněte se a věnujte se manželce a dětem!!!