Zchudlý kupec zabloudí k tajemnému zámku, kde chce prodat jediné, co mu zůstalo – obraz své zesnulé ženy. Portrét je až příliš podobný jeho dceři, nejmladší Krásce. Od pána zámku dostane za obraz neskutečnou odměnu. Bohužel v parku utrhne růžičku. Ta ho stojí život! Nebo se za něho musí obětovat jedna ze tří dcer. Jediná Kráska je ochotná se místo otce vrátit do tajemného zámku, nevěda, že ho obývá netvor…
Interiéry i exteriéry této staré černobílé televizní inscenace jsou celkem prima. Kráska je nejkrásnější, vždyť ji hraje čtyřiadvacetiletá Jana Šulcová! Její sestry jsou také prima, ale trochu přehrávají. Ale kde je ta hranice, že? Na můj vkus se nám Zvíře ukáže v plné kráse a hned a bez otálení poměrně brzy a nějaké to šponování, tajemno a hrůza se jaksi nedostaví. Celkem jsme se bál, jak Zvíře pořád nosí ten svůj zapálený svícen, že mu od něj blafne jeho srst… Chudiny růžičky, buď nebyla jejich sezona, supermarkety tehdy nebyly, jsou takové chcíplé. To jak Zvíře apeluje na Krásku, že se nesmí otáčet, že jej nesmí vidět, je až komické. Zvědavá ženská přinejmenším mrkne očkem…
Bohužel se nemůžeme vyhnout srovnání. Dějově je Kráska a zvíře téměř totožná s Pannou a netvorem z roku 1978, včetně vnitřního hlasu, který Zvířeti promlouvá do duše. Domnívám se ale, že verze Juraje Herze má navrch. Je strašidelnější, výtvarně a filmařsky dokonalejší, prostě ve všech aspektech, svého o pouze sedm let staršího předchůdce, převyšuje. Každopádně vidět tuto televizní verzi nepovažuju za ztrátu času.