Ani po dvaceti minutách jsem nedokázal rozpoznat, kudy se děj pohádky bude ubírat! Což je na studiovou pohádku neuvěřitelné! Proto vám taky nic prozrazovat nebudu.
Na to, že Slávce Budínové bylo v době natáčení skoro padesát, vypadá skvěle. Pro roli královny, která se stala otrokyní krásy, se náramně hodila. Do království a vůbec do její blízkosti se nikdo starý nesmí opovážit vkročit. Staří lidé v její zemi jsou utlačováni, pronásledováni, šikanováni… Martě Vančurové to v této pohádce ovšem sluší jako nikdy a nikde! Vladimíra Brabce zde vidíme dva roky před majorem Zemanem. Měl to jako rozcvičku. I tady postupně přichází všemu na kloub a odkrývá všemožná temná zákoutí a vztahy v království.
V závěru začne major Zeman, promiňte, malíř, všemu rozumět, držet kolem pasu a ramenou princeznu, tykat královně, poroučet jí, chovat se k ní svrchu a královna zkroušeně všechno odkývá, přičemž klidně mohla milého majora, promiňte, malíře, hnát svými biřici ze svého království. Je to divné. Takhle by se prostě nezachovala. Nepochopil jsem ani, čím byla pro děj podstatná role Jaromíra Hanzlíka. Nepobral jsem ani omlazovací proces páně majorův.