Jedenáctiletá Meissy po letech odloučení konečně potkává svého tatínka. Zatímco maminka nese velmi nelibě opětovné setkání se svým manželem, který doposud nepodepsal rozvodové papíry, Meissy se s ním tajně setkává. Nechá se vtáhnout do jeho svobodomyslného života, plného fantazie a kouzelných okamžiků. Postupně ale zjišťuje, že její otec vidí věci, které ostatní ne…
I když je taťka špinavý, zanedbaný, zarostený, smrdí, stejně se mu dcera vrhá kolem krku. Když někoho upřímně milujete a toužíte se s ním setkat, tak jdou takové věci stranou. Stejně tak se upřímně radujete z obyčejné papírové skládanky, kterou dostanete místo drahého dárku na přivítanou. A vám nezbývá než se upřímně z takto načrtnutého příběhu radovat. Jak asi všichni tušíme, táta je bezdomovec a jeho činy se smrskávají na pouhé sliby. Ty se ze začátku daří plnit, bohužel jen do okamžiku zlomu, kdy to celé vybouchne…
Některé momenty jsou vážně milé, třeba jak holky na sebe vyplazují jazyky, jak by se hlavní hrdina pro ostatní rozdal, některé doslova magické, například jak komorník hraje na piano na vodní hladině. Připočtěte skvělý hudební doprovod a obstojné herecké výkony. Celkem na malém prostoru se odehrává zajímavá podívaná. To každopádně. Nicméně…
Řada situací je tu značně idealizovaná (pobyt mezi bezdomovci, duševně nemocný člověk). Ač se tvůrci snažili sebevíc, historka o rozpadu manželství, doprovázená dramatem dítěte, které se musí s nelehkou situací vypořádat, okořeněná o různé fantaskní momenty, není ničím objevná.
