Zahradník Lešek má rád Jolanku. Jenže její otec mu ji nechce dát za ženu, pokud mu nepřinese prsten a pytel zlaťáků. Kde by Lešek přišel k takovému bohatství!? Jenže pak potká čerta…
Příběh má hlavu a patu, má několik linek, které se v závěru spojí dohromady. Potud všechno v pořádku, ale…
„Sakra, jdi k čertu, dědku!“ Zajímavý slovník má hlavní (kladný) hrdina. I když je chudý a zamilovaný a s tváří mladičkého Ivana Trojana, od prvního momentu nemám chuť mu fandit. Jen tak mimochodem ukradne briliantový prsten a nevrátí ho.
Do pekla si cestu najde každý sám, bez dlužního úpisu, bez podpisu krví. Čerta tu máme šaramantního, vlídného, ale hlavně fikaného. Mohl by vykouzlit prsten jedna dvě, místo toho dá člověku pírko, co otvírá všechny dveře a zámky, aby si prstýnek ukradl. Prostě jenom vytváří situace a pokouší. Je na nás, jestli podlehneme nebo se zlu postavíme. Je na vás, jestli se na pohádku podíváte či nikoli.
