Karel Janák natočil cirka deset pohádek. Korunní princ, který měl premiéru na Štědrý den v roce 2015, je jeho nejlepším počinem, i když je patrné, že viděl Pána prstenů nebo Příběh rytíře. Stejně tak je vrcholem tvorby scénáristy Petra Hudského, kterému musím za Korunního prince vyseknout poklonu. Příběh na mnoha místech překvapí zajímavými zvraty, ať už je to několikanásobná ztráta princovy paměti, projití zapovězeného lesa, ztráta kouzelného klacíku atd. Přitom do pohádky dokázal zakomponovat standartní pohádkové ingredience, jako třeba obětování princezny drakovi. Humorem zde taky nešetří (terč z bratrovy podobizny, rytíř Lavice, „Brnění musí trochu brnět.“, „Dobrý den.“). Pro změnu nápisy „Pozor na hlavu“, „Hobluj“, „1. kolo“ aj. mi přišly zbytečné.
Velkou pozornost na sebe strhává dvojice záporných hrdinů princ Karel a sluha Pakosta, které ztvárnili skvěle nahrávající Pavel Kříž („Budete takový malý portréteček.“) a ze řetězu utržený Kryštof Hádek, taková s prominutím svině, se jen tak nevidí. Z dalších herců bych zmínil pana Mrkvičku, kterého jsem ze začátku vůbec nepoznal, Josefa Abrháma v roli kouzelníka à la Saruman jež je vynikající, sympaťáka Patrika Děrgela, který si mně jako princ hned získal, no a princeznu Evu Podzimkovou, jež se mi na rozdíl od jiných recenzentů moc nelíbila, ale to je spíš věcí vkusu.
Pohádka asi nejvíce doplácí na televizní produkci (potemnělá slavnostní hostina, jakékoli interiérové scény, málo komparzistů, místo hradů spíš zříceniny…). Také jí chybí silná atmosféra, za což asi může obyčejná kamera.
Korunní princ každopádně patří mezi lepší novodobé pohádky. Kapánek jsem ji nadhodnotil, ale to proto, že na rozdíl od jiných se na ni rád podívám znovu, nejenom o Vánocích.