Na rovinu. Z pohádek natočených podle námětu a scénáře Miloslava Švandrlíka (O Bumbrlíčkovi, O chrabré Kordule, Konec draka Kusodrápa a Zlatá hvězda na cestách) je tato nejslabší.
Hned první vteřiny pohádky upoutají naši pozornost, protože se na obrazovku vynoří titulek KONEC a spatřujeme hromady sněhu, ač je celá inscenace natáčená ve studiu. Bohužel s přibývajícími minutami se pořád motáme kolem sluje a posloucháme drakovo žvanění, které až na výjimky („Já nebejt nelítostnej dravec, tak se dojmu.“), není ani zajímavé ani směšné.
Vladimír Menšík („Vítej nám ctihodný plaze.“) se snaží (čti: improvizuje), Pavel Landovský, s Janem Libíčkem dělají vděčné křoví, ale bohužel to nestačí. Plyšově loutkový drak byl asi mým největším favoritem, ale jen do chvíle, kdy mu scénář poručil státi se dementním a nerozeznat živého člověka od sněhuláka. Pak jsem bohužel nad pohádkou definitivně zlomil hůl a čekal, až se znovu objeví titulek KONEC.
