Pokud jste se večer 25. prosince léta Páně 2014 (to měla pohádka premiéru) usadili s celou rodinou, anebo klidně i jindy s celou rodinou, čítající malé děti, vás, dědu a babičku, před televizní obrazovku, dočkali jste se velkého průšvihu! Děti a prarodiče to přinejlepším znechutilo, jejich nálada otrávila nebo vyprovokovala i vás, a skončilo to celé fiaskem a konstatováním, že větší blbost jste neviděli. Tento úlet opravdu není pro celou rodinu! V úvodních titulcích je napsáno, že Česká televize uvádí pohádkovou komedii. Toho bych se držel. Jde totiž o komedii, ano pohádkovou, ale každopádně pro dospělé a ještě k tomu některé dospělé. V žádném případě o klasickou pohádku pro děti!!! Pokud královský komoří šňupe, Polednice si asi zobla rulíku, královna vleze do postele hlavnímu padouchovi a několikrát zazní dvojsmyslné vtipy, které tady nebudu citovat, nemůže být vůbec řeč o pohádce pro děti! A pokud Česká televize tuto pohádkovou komedii uvede na Boží hod v hlavním vysílacím čase, je to přešlap jako prase.
Protože balancuju na hranici skupiny „některé dospělé“, na mnoha místech jsem se upřímně usmíval, ba dokonce smál: „Co se nosí v Hedvábném království?“ „Hedvabí.“ „Neříkáš to ironicky?“, „Jdu koňům tupírovat hřívy.“, „Jste krásně svalnatá.“, „Já budu jen tuctová, nudná, něžná princezna.“, „Vy jste tak chytrý.“ „Dávám přednost označení protřelý.“, „Miluju změnu režimu.“, „Liduno, poslouchej macechu.“, „Mám nachystaných spoustu dlouhých, matoucích a protichůdných slibů.“, královna, co po výstřelu na bažanta slítne z koně, když oko znovu princezně opakuje věštbu, jak princezna odpovídá, že je Lída a přitom se v běhu ani neotočí, atd. Všechno zmíněné, ale patří do komedie pro dospělé. A to nemluvím o hláškách, které patří úplně někam jinam: „Pojď se líbat jako lidi.“, „Komu říkáš Hafiku, ty zelený hlene.“, „Má zelený vykouřený mozek.“, atd.
Hlavní hrdinové (Jenovéfa Boková, Lukáš Příkazský) mi přišli sympatičtí. Ale bohužel se každý herec pitvoří a nabízí karikaturu dané role. U jedné z postav by se to dalo vzít na milost, ale když to dělá úplně každý?! Jaroslav Plesl v roli komořího u mě ale vede. Na druhém místě skončila Tatiana Dyková. Nad jejich výkony jsem průběžně vybuchoval smíchy.
Nerad to říkám, ale film Kdyby byly ryby uznávaného Jana Prušinovského (mj. Okresní přebor, MOST!, Dobré ráno Brno…) má nejblíž tvorbě Zdeňka Trošky, jak vizuálně, tak dvojsmysly. A nemyslím to jako pochvalu. Několikrát jsme svědky, jak herci improvizují, takže opakují dialogy (Vlkodlak s ploutví). Film je celý v nespisovné češtině. Koncentrace pražského přízvuku převyšuje únosnou mez (bejt, nevrátěj, lehký, divný, nažraný, jo…). Když k tomu připočtu, že se od poloviny pohádka vleče a je už o ničem, že celkově dějově nejde vlastně vůbec o nic, pardon, o rybník bez ryb, tak mi vychází, že i přes naprosto skvostné herecké obsazení, jsem viděl pohádkovou komedii s mnoha originálními momenty, ale také s mnoha, mnoha vadami na kráse.