Královna poslala svou dceru na císařský dvůr, aby získala zkušenosti. Po návratu se z princezny Jiřinky stala rázem Žoržína, z její komorné Jakubky Žakelína. Už nadosmrti se bude v království podávat závin, nikoli štrůdl a nalívat „té“, nikoli čaj. A dvorní dáma Klapáčková, co pořád srká ten svůj čaj, promiňte, „té“, ne a ne si tyto změny zapamatovat!
I přesto, že princezna Jiřinka, pardon, Žoržína, nosí nosánek vzhůru, ráda vzpomíná na jistého Blažeje. Ten je ovšem chováním nejvyšší šlechty absolutně nepolíben. Není divu, že princezna svou pozornost po čase přesměruje z neotesance jinam, konkrétně směrem k princi Mirabelovi („Všechno bych to vyházel a nasázel bych sem rrrododenrrrony.“).
Pohádka se často blýskne hezkým vtipem („Přišla jsem ti říct, že už nikdy nepřijdu.“). V podstatě obyčejný příběh o potrestané pýše je zde ozvláštněn oněmi pindrušemi, což jsou zlomyslná ADHD houbová strašidla. Milé výkony tu podávají Zdena Hadrbolcová, Jana Paulová, Veronika Jeníková, David Prachař nebo Oldřich Vízner. Bohužel Alexej Pyško nemá charisma, Blažeje měl hrát někdo úplně jiný. Navíc se jeho postava v závěru zachová jako padouch! To člověku zkazí chuť. Neřkuli procitnutí nafrněné Žoržíny a hloupé Žakelíny se jen těžko věří. Škoda, z Pindruší mohlo být něco víc.
