Celovečerní debut Věry Plívové-Šimkové je jakousi uměleckou hříčkou na téma: cizokrajná zvířata z pavlačového domu na útěku. Cizí kluk Kátě svěří do opatrování špačka, želvu, dva králíky, opičku, myši a navrch krokodýla. Všichni utečou nebo změní majitele. No a Káťa a půl města je nahání. A to je celé. Kdo čeká plnohodnotný film, bude asi zklamán.
I když své nejlepší kousky budoucí slavná režisérka natočila až o dekádu později, už ve své prvotině dokazuje, že zvládne ukočírovat naprostý chaos hordy dětí (nebezpečných scén na střeše, v řece, ale i v obyčejném baráku jsou stovky). Když děcka rozbíjí balony okna, do toho děda hraje na housle, to je jak z Felliniho filmu. Podařilo se jí zde vyčarovat až snovou atmosféru. Zachytila v krystalické podobě šedesátá léta v hlavním městě díky jednomu prázdninovému dnu.
V epizodních rolích se tu mihnou takové legendy jako Oldřich Nový, Věra Ferbasová, Vladimír Menšík, Lubomír Kostelka, Josef Hlinomaz, Jan Libíček, Jan Skopeček… Geniální Zdeněk Liška zkomponoval hudbu, která nemalou měrou přispívá k vyznění snímku.
Film je triviální, nepřehledný, uřvaný, chaotický, natahovaný, plný zbytečných postav, scén… Nicméně… „Tak blbýho kluka jsem jaktěživ neviděla,“ řekne Káťa. A já říkám: „Tak artový dětský film jsem jaktěživ neviděl.“
