Která z českých pohádek si zaslouží stoprocentní hodnocení? Málokterá. Pohádka Václava Vorlíčka na motivy klasické Šípkové Růženky určitě ano. Myslím, že se mu povedlo mistrně navázat na jeho o čtyři roky starší Tři oříšky pro Popelku. Stejně laděné úvodní titulky. Karel Svoboda jakoby neudělal tečku, ale čárku a pokračoval ve skládání hudby dál. Pak je tu kočár, princeznin plášť stejný jako Popelčin, máme tu předabování jedné z hlavních postav (Pavel Trávníček s hlasem Petra Svojtky a zde Marie Horáková s hlasem Nadi Konvalinkové), ústřední píseň v Popelce Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš, nazpíval nejoblíbenější československý zpěvák Karel Gott, v Šípkové Růžence Na sedmém lánu tehdejší nejpopulárnější zpěvačka Helena Vondráčková, atd.
Pohádka se může pochlubit naprosto skvělým hereckým obsazením. Třeba půvabnou královnu hraje Milena Dvorská, její zhrzenou sestru Melánii výborná Libuše Švormová, krále Jiří Sovák, čeledína Václav Postránecký… A ti dva, kteří z hereckého ansámblu ční nade všechny, jsou princ Jiří, sužovaný krutými nemocemi jako je rýma a kašel a pochopitelně i jednou neznámou chorobou, Jan Kraus. Tím druhým je hladem týraný sluha, na kterém ta medvědí kůže jenom vlaje, Vladimír Menšík.
Pohádka je napínavá (kdykoli se na scéně objeví zlá Melánie), dobrodružná (překonávání překážek při vysvobozování), chytrá („To my podvádíme jeho. On opravdu bojuje s medvědem.“), překvapující (darovaná dýka), romantická (hra na loutnu a flétnu), okulahodící (kostýmy, účesy) i vtipná zároveň („Vy nemáte srdce. Tak žaludek.“, „Bambule ven!“).
Postavy mají mít svůj vývoj, například v případě prince Jaroslava, kdy se z uťápnutého princátka vyklube člověk, který se nebojí přidat ruku k dílu („Práce je možná víc než odvaha.“), tomu tak je. Nebetyčně nadšený jsem byl také z toho, že princezna není vysvobozena za nějakých sto let nějakým neznámým princem, ale princem, kterého měla tu čest poznat a zamilovat se do něho. A zfukne se to téměř s nulovým časovým posunem!!!
Krásná dokonalá pohádka!