Ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) říká maminka Vaškovi: „Luboš má v Kamenici tatínka. Měl bys dědu.“ A je super, že jsme se do roka a do dne dočkali pokračování jedné z nejoblíbenějších komedií pro celou rodinu, která pojednává právě o prázdninách u dědy.
Před čtyřiceti nebo třiceti lety bych určitě tomuto filmu dal procent sto. Ale bohužel s postupem let ztratil v mých očích na genialitě. Stala se z něj jen skvělá situační komedie. To jen je v uvozovkách, protože Polepšovna pořád patří mezi to nejlepší, co u nás kdy vzniklo.
Co mě k tomu vede? Především banální děj bez silné zápletky a možná taky jeho hlavní hybatel, což je Lubošova permanentní starost, řečeno slovy Anny: „Myslíš taky na něco jiného?“ Karty jsou předem rozdané, děj je jednoduchý a přímočarý, žádná velká překvapení se nekonají, všechno je to o letní pohodě, vtipných hláškách, legračních situacích a skvělých hereckých výkonech!
To je tajemství, děsně tajný. – Ty si byla taky moc hodná. Proč? Protože si dostala taky nový kolo. – Čeká tě takový pokojíček, až tě bude přecházet zrak. – To není děda, to je Herodes. – Maminko, ty to vidíš. – Dám za to krk, že ani nevíš, po čem prahne ta jeho dušička. – To není Columbo, to je Juantorena. – Můžeme si Pepu zdivočit. – Víš co viď. – Netlumoč, poslechnu si originál. – Víš, co vidím? Hada. Kde? Přímo před sebou. – Má dalekohled. Moc ráda bych věděla, kdo dal dítěti do rukou takovou zbraň? – On mámu poponáší. Tak je nech, večer jim strhneme body. – Ten kluk udělá ze všeho takovou blbinu. – Ty jsi podvodník, lhář a zločinec. Jako každý normální chlap.
Řada z těchto hlášek se stala součástí mého slovníku. Neuběhne týden, kdy bych nějakou necitoval, neuběhne týden, kdybych si na tento film nevzpomněl!