Hurvínek s Máničkou se vypraví na konec světa až do Tramtárie, kterou postihlo sucho. Podle proroctví může zemi zachránit jedině ten, kdo přinese princezně Gerbeře Modré z nebe!
Když pomineme fakt, že se nejedná o „reálné“ Hurvínkovo dobrodružství, ale o sen (víme to od začátku), čeká nás v ani ne hodinovém filmu pouze pět scén po deseti dlouhatánských minutách (scéna v pokojíčku, s princeznou, větrem, mrakem a pánem pramenů). Přičemž povětšinou na plátně vidíme vlevo Máničku, vpravo Hurvínka, mezi nimi nějakou ohavnou hlavu a za nimi jakousi ručně nakreslenou tapetu! Musíme poslouchat hromadu pseudo řečí, kde je důležitá možná tak jedna z dvaceti vět. „Jste cizinci, proto mě musíte rozesmát!“, „Vítr přivoláme tak, že ho urazíme!“ a podobných nesmyslných a vykonstruovaných momentů je tu celá řada. Jinými slovy: scenáristická libovůle. Nesmíte mít skoro žádné nároky, abyste se dokázali zasmát. Třeba když se Hurvínek lekne Máničky v roušce, nebo když Hurvajz kýchne.
Záznam divadelního představení, které se takto dostává na plátna kin, cílí na předškolní děti, kterým ovšem asi budete muset vysvětlit koloběh vody v přírodě, ale třeba i to, co si mají představit pod pojmem Modré z nebe. (foto: Bontonfilm)
