Jak kdosi na ČSFD poznamenal: „Chválit animáku animaci, je asi jako chválit doktorovi bílej plášť.“ Ano, má to hezkou animaci a tím výčet kladů končí. Stupidní děj (o příběhu nemůže být ani řeč) se motá kolem hloupého magického disku, kterým se dají oživit loutky.
Hurvínek už není všetečně chytrá srandovní postavička. Je to namyšlený spratek, který taťuldu vůbec neposlouchá, dělá si, co chce, ničeho nelituje, nic nenapraví (hraje na počítači celou noc hry; chodí za školu; zdevastuje půlku exponátů v muzeu; jediné o co mu jde, je stát se Pánem loutek a být v Síni slávy; Máničku, která se vzdá školního výletu kvůli němu, pochválí, že konečně není šprtka a šla za školu; místo toho, aby zachránil nebo se aspoň náznakem bál o svého otce visícího u stropu, řeší ten svůj nesmysl-kotouč…). A Spejbl má ještě potřebu se mu omluvit, že je na něho přísný!?
To, že Hurvajz měl zůstat loutkou, jako za starých časů, vážně neřeším, ať je klidně kreslený. Ve filmu je tolik nesmyslů, že nad tím rozum zůstává stát (Hurvínek na koloběžce přeskakuje auta; všichni se bez problémů pohybují po šikmé plechové střeše; přežívají pády z několika desítek metrů; záporák může pálit ze svých dřevěných rukou záhadné paprsky, jen pokud má onen disk, a když mu ho Hurvajz sebere, pálí dál, jakoby se nechumelilo a to jak mu ho triviálně sebere, je k smíchu…)
Vlastně k smíchu tam není vůbec nic! Šmankote, kde jinde bych se měl smát, než u filmu s Hurvínkem!!! V kině, kde jsem byl, se ze všech dětí v sále zasmálo jen jednou jediné! Ne, nebylo tam samo. Ať se Hurvínek a kouzelné muzeum na povrchu leskne, jak chce, uvnitř skrývá plno nicotností neřkuli prázdno. A nechtějte radši vědět, kolik peněz stál.