Tak se v duchu ptám, komu je určen film, kde jsou všichni a všechno strašidelné a není zde jediná vteřina, kde by se nevyskytoval nějaký strašák? A nalézám hned odpověď. Samozřejmě dětem, protože děti se rádi bojí. A kladu si znovu otázku, jestli děti potřebují příšery? A bohužel musím všem milovníkům hororů odpovědět, že nepotřebují. Podle mě není zbytečnějšího filmového žánru, než právě horor. (Vím, co říkám. Od sedmi do pětadvaceti let to byl jeden z mých nejmilovanějších žánrů.) Ale to je konec konců jedno, jdeme hodnotit film.
Jde o rozpačité pokračování. Po první půlhodině, kde sledujeme starosti mladých manželů s malým miminem bez špetky nápadu, jsem měl chuť odejít z kina. Film začne být ale zajímavý až v druhé polovině, kde Drákulova dcera s manželem odjíždí do světa lidí, a kdy se Drákula snaží ve svém vnukovi, kterého dostal za úkol hlídat, objevit upíra. Ve finále, kdy monstra bojují proti monstrům, tedy proti vlastním, se zase film začne chovat nelogicky. Přídavkem pak, stejně jako ve filmu Konečně doma, dostaneme klasickou dávku amerických hodnot: rodina na prvním místě, všichni se můžeme mít společně rádi (monstra i lidé)… a nechybí otravná taneční párty s DJ Drákulou.