Původně měl roli Honzy hrát Luděk Sobota, ale kvůli politickým restrikcím měl v té době zakázáno vystupovat. Režisér Bořivoj Zeman musel tedy sáhnout po Jiřím Kornovi, který vynikal vzhledem i hereckým projevem, ale neseděl mu jeho hlas. Proto byl předabován Michalem Pavlatou. (Korna to velmi mrzelo.) Mimochodem, to je první věc, která vás ve filmu zarazí. V pohádce měl hrát hostinského Josef Hlinomaz, královského rádce Miloš Kopecký, princeznu Hana Zagorová… Došlo i ke sporům o honoráře. Po dokončení Zeman neskrýval své zklamání. Své dceři řekl: „Holka, není to ono. Já končím. Je to celé tak nějak o cihlu vedle.“ Slovo dodržel a po Honzovi už nic jiného nenatočil. Zeman si prý uvědomoval, že ambice natočit rovnocenně silné pohádky jako dříve (Pyšná princezna, Byl jednou jeden král…, Šíleně smutná princezna) byly nad jeho síly – atmosféra normalizace, menší kreativní svoboda i změna vkusu diváků jej odradily.
Ještě několik postřehů. Honza tak trochu okrade trhovkyni!!! To, že je lakomá, ho neomlouvá! Setkání Honzy se Smrtkou a Mařenkou nepůsobí zrovna přirozeně.
Co pro změnu dělá film jedinečným, je zmiňovaná smrtka v podání Valerie Kaplanové (roztočenou kosu zaháknutou v lustru jen tak z hlavy nedostanete), namistrovaný chlípný bubeník Josefa Kemra (s bubnem na hlavě), pohádkový hit Svítí slunce nad hlavou, dále třeba Sekyrková polévka, kameny na cestě či zlaťáky, co se zbůhdarma sypou z truhly. Občas zahlédneme odlesky Pyšné (kovář), Šíleně smutné (bubeník s generálem) nebo Byl jednou jeden (Mařenka v chalupě). Škoda, že se Honza nevyvedl k dokonalosti. Třeba bychom se od Bořivoje Zemana dočkali dalšího skvostu.
