Původně měl Honzu hrát Luděk Sobota, ale kvůli politickým restrikcím měl v té době zakázáno vystupovat. Režisér Bořivoj Zeman musel tedy sáhnout po Jiřím Kornovi, který vynikal vzhledem i hereckým projevem, ale neseděl mu jeho hlas. Proto byl předabován Michalem Pavlatou. (Korna to velmi mrzelo.) Mimochodem to je první věc, která vás ve filmu zarazí. V pohádce měl hrát hostinského Josef Hlinomaz, královského rádce Miloš Kopecký, princeznu Hana Zagorová… Došlo i ke sporům o honoráře. Po dokončení Zeman neskrýval své zklamání. Své dceři řekl: „Holka, není to ono. Já končím. Je to celé tak nějak o cihlu vedle.“ Slovo dodržel a po Honzovi už nic jiného nenatočil. Zeman si prý uvědomoval, že ambice natočit rovnocenně silné pohádky jako dříve (Pyšná princezna, Byl jednou jeden král…, Šíleně smutná princezna) byly nad jeho síly – atmosféra normalizace, menší kreativní svoboda i změna vkusu diváků jej odradily.
Ještě několik postřehů. Honza tak trochu okrade trhovkyni!!! To, že je lakomá, ho neomlouvá! Setkání Honzy se Smrtkou a Mařenkou nepůsobí zrovna přirozeně.
Co pro změnu dělá film jedinečným, je zmiňovaná smrtka v podání Valerie Kaplanové (roztočenou kosu zaháknutou v lustru z hlavy jen tak nedostanete), namistrovaný chlípný bubeník Josefa Kemra je naprosto skvostný, pohádkový hit Svítí slunce nad hlavou, dále třeba Sekyrková polévka, kameny na cestě či zlaťáky, co se zbůhdarma sypou z truhly. Občas zahlédneme odlesky Pyšné (kovář), Šíleně smutné (bubeník s generálem) nebo Byl jednou jeden (Mařenka v chalupě). Škoda, že se Honza nevyvedl k dokonalosti. Třeba bychom se od Bořivoje Zemana dočkali dalšího skvostu.
