Osmiletá Violette po smrti rodičů musí žít se svým strýcem Régisem, údržbářem na zámku ve Versailles. Violette má tvrdou hlavu, odmítá komunikovat, on je mrzout a samotář k pohledání. I přes zdánlivou neslučitelnost se mezi nimi rodí křehké pouto. Učí se jeden druhému naslouchat a společně se vyrovnávají se ztrátou blízkých.
Animaci má snímek poutavou, přitom velmi jednoduchou, klidně ji přirovnejme k našemu Bobovi a Bobkovi. Právě zde platí ono známé, že méně znamená více. Jsme svědky nádherné práce se světlem a stínem. Na animák pro děti se tu řeší jó vážná témata. Jen tak mimochodem rodiče Violette zemřeli při teroristickém útoku! Problémy dospělých stejně přerostou i na děti.
Na pohled poutavým tu máme nevšední prostředí Versailles, to že malá hrdinka spí s myškami, že se sama označuje „Jsem svěřenec státu“ a v neposlední řadě, ať chceme nebo nechceme, nás dojímá tíživá nespravedlnost, že se musí chudinka malá vypořádat s tím, že rodiče už nikdy nepřijdou…
Ať filmové zpracování budeme brát jako citové vydírání či nikoli, žel film nenabízí nic, co by ho vyvyšovalo nad průměr filmové tvorby. (foto: Jour2Fête)
