Princezna Rozmarýnka si vybírá ženichy podle toho, zda uhodnou její hádanky. Nikdo z urozených princů a hrabat ale neobstojí, až přijde na zámek pasáček vepřů Ondra…
Začnu tím, co mi vadilo. Že se Ondra hubičkuje s princeznou, a přitom chodí oblbovat Dorotku! Ten obrat, kdy místo princezny začne hádat král, je značně nepovedený. Princezna na konci dá jen dvě hádanky místo tří. A v příběhu nejde o nic jiného než o hádanky.
Na to, že v příběhu nejde o nic jiného než o hádanky, tak smekám klobouk. Je to pestré, nápadité, nenudí to! Zasmějete se („To je jako nadpis.“, „To je říkadlo a ne hádanka.“). Ale co mě naprosto dostalo, je výkon tří hlavních představitelů. To jsem jaktěživ neviděl!!! A už vůbec ne ve studiových pohádkách. Jsou tak perfektně uvolnění, až je to geniální! Jan Tříska dokonalost sama. Ten člověk byl jedinečný. Dorotka Jaroslava Pokorná disponuje slovy filmového kritika širokou škálou výrazových prostředků. A pochopitelně Jana Břežková coby princezna s hlasem jako konipásek pronáší s takovou samozřejmostí a roztomilostí věty o uřezání uší a nosu, že jste z toho na větvi („Nejsi zrovna ošklivý. A statečný si, bude škoda tě hyzdit. No ale jak chceš. Začnem.“).
PS: Ve stejném roce (1969) vznikla studiová pohádka na naprosto stejný námět Jana Drdy Hádankář Vojta (dokonce v ní hraje Jaroslava Pokorná)! Ale ta se mi tak nezamlouvala na rozdíl od tohoto hereckého koncertu!
