Švédský film lákal především zajímavým vizuálem a atmosférou, typickou pro skandinávské filmy. Těšil jsem se. Hned první minuty mému odhadu dávaly za pravdu. Dlouhé záběry na krajinu, hodiny v místnosti, čajovou konvici jsou nevšední a zajímavé, příjemně vás naladí, ale až na konci jsem pochopil, proč tam byly – aby prostinký příběh natáhly aspoň na těch 60 minut a film mohl jít do kin.
Ztratily se ořechy veveřákovi Valdemarovi. Podezřelí jsou všichni. Hlavně liška, a to bez jediného důkazu. Myška ukradla jeden ořech, ale není zlodějka, protože měla hlad a byl jen jeden. V půlce filmu se záhada objasní. Ale co teď? Následuje druhý případ, což je krádež vajíčka těsně před vylíhnutím. Tady se omlouvám, ale prozradím pointu: ptáček se v závěru z ničeho nic najde pod stromem, kde bylo hnízdo, přičemž ho všichni neustále hledali! Žádné vysvětlení, žádná záhada, nic z toho. Najde se jen tak, mimochodem.
Už jsem zmínil, že jde o velmi pomalý a klidný film, razítkování listin, patří mezi ty akčnější události. Myška je vážně roztomilá, když si třeba drží ocásek. Vyzdvihl bych ještě kvalitní zvukovou stopu a ruchy. Ale… humor infantilní a naivní a vlastně nevtipný, animace jednoduchá – to by až tak nevadilo. Vadily mi ty hlouposti. Například: ropušák chytá ryby – to by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby chytil tu štiku?
Slabý film, velmi slabý. Pro školkové děti, které toho ještě moc neviděly. Stejný příběh by se dal odvyprávět za deset minut a lépe!