Třetí pokračování Fimfára sestává ze tří pohádek: Jak na Šumavě obři vyhynuli, O kloboučku s pérkem sojčím, Rozum a Štěstí.
V prvním příběhu sledujeme mimo jiné členy filmového štábu, kteří hulí jako fabriky, opíjí se, močí před hospodou… jinými slovy, toto zpracování není hodno Jana Wericha.
Druhý příběh o králi a jeho třech synech a o tom, že bychom neměli žít s vysokým adrenalinem v krvi jako nějací závodníci formule 1, ale občas se projít po lese a načerpat energii nějak jinak. Tento je celkem cajk.
V Rozumu a Štěstí se nám ukazuje nahý hlavní hrdina, který se posléze vyspí s princeznou. „Ty votlemenej hajzlíku,“ tak tuto větu bych třeba v pohádce nepoužil. Tyto momenty tak nějak přebyly můj dojem z celého příběhu.
Loutkové zpracování jako celku se mi líbilo, ač řada postav vypadá doslova ošklivě. Pak tu máme Jana Wericha jako vypravěče. Nicméně mám z tohoto počinu velmi smíšené pocity, viz výše. Tomu také odpovídá mé hodnocení.
