Film je o tom, kterak k dědovi (František Segrado) na Valašsko, přijíždí na prázdniny vnučka a vnuk z Prahy. Už samotný námět je plný klišé – děti s tablety a mobily versus čistá příroda. Od prvního pohledu to skřípe amatérskými hereckými výkony. Film ukazuje pohanské rituály, je plný nadávek, slivovice je vedle půvabné krajiny druhým nejdůležitějším prvkem (což počítám mezi zápory, pokud film hodnotím z pohledu vhodnosti pro děti).
Jako klady bych zmínil místy dobrý humor (Vystav žákovsků jako hororovů expozicu… Vy na té naftě děláte aj řízky…), exkurz do valašského nářečí není vůbec na škodu ani poučení z historie pomocí dobových vsuvek. I přes zjevné nedostatky, kterých je opravdu hodně, bych Dědu do odpadu neházel. Tož popravdě, gdy ste naposledy zgůňaly na hůře? Gdy ste přikládali do šporhelta? Pékly zemáky na poli? Film vám to připomene nebo aspoň ukáže. Myslím si, že hodina šmejdění na půdě, dá vašim dětem víc, než šedesát minut v libovolném školním kroužku (mluvím o hodině, ne o stovce hodin v keramice, fotbalu…). Film Děda je takový kočkopes, který chytá hned několik myší na jednou. Snímku bude slušet více televizní obrazovka, než filmové plátno.