„Kolikátého je? Kolikátého je? Kolikátého je?“ Doléhal v předsálí malý kluk stejnou otázkou na svého otce. „14.45,“ pravil otázaný s očima zahleděnýma do prázdna. Tatík byl evidentně indisponován. Ale já ho chápu. Měl před sebou Boba a Bobka: Na stopě Mrkvojeda a možná již dříve prožil traumatické kinonávštěvy Princezny na hrášku a Když draka bolí hlava. (Blansko 1. 12. 2024)
