Dary hadího krále. Čekám temný psycho dramatický spektákl plný jedu a škrcení. Jenže od první vteřiny zní muzika jako v cirkuse. Aha. On je hlavní hrdina Jeník syn potulného loutkáře. Jak to říct: vztahy tatíka se synáčkem značně skřípou. Přibližná diagnóza by mohla znít: zapšklý despota tyranizuje kapku naivního snílka. A teď k ději: Jeník zachrání hada, shodou okolností syna hadího krále a jako odměnu získá zrcátko, mošničku a čepici. Pohádkovým znalcům asi netřeba vypisovat, co dovedou. Jenže místo toho, aby mu přinesly štěstí, uvrhnou ho na opačnou stranu emočního spektra. Ten naivka se totiž nechá zmámit rozmazlenou a protivnou princeznou…
Pohádka, ač jednoduchá a papundeklová, má dobrou zápletku, vývoj děje, vývoj postav, definované dobro a zlo, pointu atd. Co ji činí nadstandardní jsou herci. Josef Kemr tu hraje jako v Národním, Zuzana Bydžovská byla už v šestnácti letech herecky nadaná a jen tak mimochodem krásná, Lubomír Lipský na sudu naprosto skvělý, Eva Hudečková parádní. Pak tu máme Vladimíra Hlavatého, Otakara Brouska, Pavla Havránka, Jana Kuželku, Jana Přeučila, Vladislava Beneše… Vlastimil Harapes tam tak nějak skotačí. V titulcích je ale uveden Marek Eben, což jsem do dneška nepobral, protože jsem ho nikde nezahlédl! Třeba budete mít štěstí. Podle mě byl přeobsazen a v titulcích zůstal.
Přidejte hýbající se trofeje jelenů na stěně a koníka z něhož uvidíte akorát stín a máte tu pohádku sice obyčejnou, ale takovou, na kterou se klidně podíváte znovu.
