Nechci být jízlivý, ale v této pohádce jde až na prvním místě o Jana Wericha. Už název by nás měl trknout. I v úvodních titulcích se skví jeho jméno hned pětkrát. Mileny Dvorské a Vladimíra Ráže jsem se málem nedočkal. Každopádně Jan Werich, Jiří Brdečka a režisér Bořivoj Zeman coby scénáristé dokázali z celkem provařené pohádky Sůl nad zlato, stvořit mistrovské dílo!
Vraťme se ještě k ústřednímu králi, který je s prominutím hrozný blb a pan Werich ho hraje skvěle („Krev mé krve mě má dost.“, „Dítě poučuje otce. To mám tak rád.“, „Pán Bůh zaplať, že se toho maminka nedožila.“). Krásně to vyjadřují i poddaní („Vlastní dceru vyhnal. Včera lidem sebral sůl, zítra jim bude holit hlavy.“, „Co tě vede, to není bubák. Ale v hlavě má bubáky.“)
Neodmyslitelného parťáka mu zde dělá legenda všech legend Vlasta Burian. Co ti dva předvádí je neskutečné („Jedině já bych dokázal pořádně plakat na svém pohřbu.“, „Lomte.“, „Syp se.“, „Já jsem tajtrlík? Za první nevím co to je, a za druhé mě to uráží.“, „Tři princové, princezny jsou dvě a trůn jeden. To je dohromady šest.“, „A co ta piksla?“ „Ta se vstřebá.“ atd.) Ještě třeba miluju hlášky: „Bude ze mě hnědé uhlí. Přiloží mě do kamen.“, „Jazyku zlý, uvrhnu tě do žaláře.“ atd.
„Která ty jsi? Jsi vůbec zdejší?“ „Já jsem všude zdejší.“, „Ty jsi ale hezká babička.“ Mimochodem chůva ztvárněná Terezií Brzkovou je nejenom milá, ale ukrutně moudrá („Pravda se nedá ukřičet, ani vyhnat z domu.“, „Nic nesmíš dělat napůl, ani zázraky.“, „Kdo všechno ví, už se o nic nezajímá.“, „Už jsem říkala, že by ti královská koruna slušela.“).
Je to pochopitelně věcí vašeho vkusu, ale já osobně považuju zdejší Marušku za nejkrásnější princeznu na světě. V době natáčení jí bylo patnáct! Romantikou se též nešetří („Vždyť už jsme na suchu.“, „Poslední sloka nemá nápěv ani slova.“)
Taky musím vzpomenout skvostné nápadníky: prince Chytrého Miloše Kopeckého („Jsem syn svého otce.“), prince Chrabrého překvapivě Lubomíra Lipského („Nejraděj spím na bojišti.“) a prince Krásného šokantně Miroslav Horníček („Živá voda je dobrá na pleť.“).
Vzhledem k tomu, že tento web se jmenuje Dětské filmy, nedá mi to, abych nezmínil svého jasného favorita z doby, když mi bylo cécéá deset let: František Černý alias Kuchař („Kuchaři, je v té studánce živá nebo mrtvá voda?“ „To já nevím. Já vodu nepiju.“) Je jasné, že tento mistr vařečky s prořízlou pusou, bude zažívat neskutečná muka v žaláři přestavěném na vinný sklep, kam je za svou prostořekost uvržen („Musíte, pěkně poprosit!“).
Takže, když to shrnu, máte co dočinění s jednou z našich nejlepších, nejkrásnějších, nejvtipnějších, nejmoudřejších pohádek.