Anděl Petronel je přetrhdílo. Na co sáhne, to zkazí, ale přitom nikdy nepřizná svoji chybu. Nakonec svým jednáním urazí i samotného Pána Boha. Za trest je poslán na pozemský svět, aby napravil aspoň jednoho hříšníka, jinak na Štědrý den skončí jako padlý anděl v pekle.
Náhlé rozhodnutí poslat Petronela mezi lidi a jeho úkol, vzhledem k tomu, že je na něm vystavěn celý děj, by chtělo přece jenom víc propracovat. Takhle působí neuváženě, „zbůhdarma“, vyhroceně.
Jiří Strach tu za málo peněz nabízí hodně muziky. Mezi klady také jistě patří přirozené nepitvořící se postavy, vzájemná chemie mezi čertem a andělem (namátkou ukázková etuda u nebeské brány s Dvořákovým legendárním „Chichichi“) a také občasný humor („Svatý Petr mi nebeský univerzál nepůjčí.“), který ovšem nedokáže překrýt drama plné špatností a podlosti, odehrávající se na pozadí Trojanova a Dvořákova popichování.
Představte si, že milou, nevinnou hlavní hrdinku dvakrát políbí chlípný padouch! Tolikrát ji nepolíbí ani její vyvolený! Kde to jsme?! A co dělá čert v nebi?! To je do nebe volající. Na to, že má pohádka velmi pomalý rozjezd, konec působí useknutě. Chybí například potrestání padouchů.
Je ovšem fascinující, že pohádku narvanou křesťanskými motivy, vzala na milost většina našeho ateistického národa. Buď za to může její sněhem zalitá vánoční atmosféra, nebo že čert je tu větší klaďák než anděl, což jistě zalichotí každému neznabohu.
