Čuník se živí jako lovec odměn. Chytá uprchlá zvířata a vrací je jejich věznitelům, opravuji, majitelům. Jeho čisté svědomí, morální kredit a nadité konto dostanou povážlivé trhliny při odchytu slonice Majdy, která utekla šílenému cirkusákovi. Čuník najednou zjišťuje, že největší odměnu nezíská za něčí dopadení, ale za návrat na svobodu.
Úvodní hláška „Udělat omeletu bez rozbití vajíčka je asi metafora,“ plus titulek „Polární kruh, léto,“ plus další cedule „Úplně pohodová jaderná elektrárna,“ umocněno skvěle padnoucí muzikou, rovná se, že se tetelím blahem už po dvou minutách filmu. Pak přichází na řadu Džejmý Ovar, velice drahý fén z Evropy, graficky dobře udělané profackování Čuníka Leticií, skvěle k sobě padnoucí chobot s rypáčkem… Přestřelka s uspávacími šípy je k popukání!
Když to tak píšu, tak mi z toho vyplývá, že jsem viděl 100% film. Žel výsledný pocit se dostavil úplně jiný. Abych použil meteorologickou hantýrku, pocitové procentuální hodnocení kolem šedesáti procent. Možná je to dáno tím, že všechno působí uměle, málo vzdušně, nebo slabou předvídatelnou pointou, těžko říct. Škoda. (foto: Vertical Entertainment)
