Originalita rodiny Addamsových je založena na morbidním humoru (gilotinou usekané hlavy hraček), eventuálně na tom, že si rodinní příslušníci jdou po krku a přijde jim to zábavné (syn odpaluje bomby na svého otce).
Film mohl skončit po úvodních pěti minutách. Tedy úvodní titulky, které se objevily po pěti minutách, mohly být závěrečnými a stačilo by mně to.
Ve filmu je plno krásných momentů (Šroubovací boty, stylový budík, vysavač, co chrlí prach místo vysávání), některé situace byly opravdu legrační (Pugsley vleze do lví tlamy) a hlášky pamětihodné („Aha, škola je vlastně dětské vězení.“ „Kůň s kůlem v hlavě se mi líbí, ale ta barva je hrozná,“ pravila při pohledu na jednorožce. „Za trest jdi do svého pokoje, bez sociálních sítí.“ „Ty odcházíš? Kdo mě bude mučit.“)
Díky sice skvělé hudbě, ale často ponuré, plus vláčnému melancholickému chování postav nepůsobí film vůbec svižně, spíš mdle, na rozdíl od Hotelu Transylvánie. Ale to mu nemůžeme mít za zlé, zvláště když se autoři hlásí k původnímu seriálu ze šedesátých let. Takže nezbývá než si na to zvyknout. A zase tu máme ono letošní „téma“: Všichni můžeme žít pospolu, ať jsme, jací jsme.