Malý Miguel se celou svou bytostí touží stát uznávaným hudebníkem, jako je jeho idol, Ernesto de la Cruz. Jenže v jeho rodině platí odvěký zákaz muzicírování, jelikož jeho prapradědeček opustil rodinu a utekl kvůli muzice do světa, odkud se už nevrátil. V touze dokázat svůj talent si Miguel vezme kytaru slavného Ernesta z jeho hrobky. Souhrou neuvěřitelných okolností se ocitne v Říši mrtvých. Tam potká šejdíře Hectora a společně se vypraví najít slavného Ernesta, protože je nejspíš jeho pradědeček.
Příběh snímku Coco se inspiruje mexickým lidem, jeho kulturou a tradicemi. A jednou z tradic je i Día de Muertos – Den mrtvých. Něco jako naše Památka všech věrných zesnulých. V Mexiku lze v tento den vidět na ulicích cestičky z aksamitníkových okvětních lístků, které začínají na ulici a končí tam, kde se nachází oltáře s rodinnými snímky, oblíbenými pokrmy a předměty, které byly pro zemřelé důležité. Každý rok se na jeden den jakoby prolnou oba světy, živých a zesnulých. Klíčový tu není smutek, jedná se o velkou barevnou rodinnou oslavu. A tu můžete zažít i při sledování filmu Coco.
Po výtvarné i technické stránce je Coco naprosto precizní, stejně tak humorný i dojemný. S propracovaným dějem a překvapením na závěr. Jeden z nejlepších snímků roku, který se bude líbit celé rodině. Pixar je zase na koni.