Dvanáctiletá Mína žije sama se svým tatínkem. Ten si podobně jako v Popelce přivede domů novou ženu a její dcerku. Mínina nevlastní sestra Jenny je otravná, namyšlená, zlá a pořád na mobilu. Mína prožívá utrpení, které zmírní až senzační objev. Mína díky šťastné náhodě/nehodě přijde na to, jak vznikají sny. Každý z nás má vlastního režiséra snů, filmový štáb a studio, měnící se pomocí kulis na jakékoli místo, ve kterém se sen odehrává (může to být prérie nebo klidně koncertní hala pro sto tisíc lidí). Co se asi stane, když Mína zkusí ovlivnit snění někoho jiného a zasáhne do jeho scénáře? Třeba Jenny.
Animace tohoto dánského snímku je na slabší úrovni. Člobrdíčci starající se o sny nejsou moc sympatičtí, to se bohužel týká i lidských postav. Polepšila se vůbec Jenny, když se Míně ani neomluvila za své špatné chování? Snový svět mohl být více propracovaný a fantazijní. Děj postrádá vtipné momenty.
Na druhou stranu jsem častokrát netušil, kam bude příběh směřovat, neustále vyžadoval mou pozornost a nestalo se mi u něho, jako u třetiny zde posuzovaných filmů, že by mě uspával. Animák bych doporučil starším dětem (plus mínus deset let) a ani rodiče rozhodně nebudou litovat, že ho viděli (stačí jednou).
