Ve volném pokračování Malého Pána (2015) sledujeme život v lesní vesnici, kde se středobodem dění stává kiosek s originálními lahůdkami (Kedlubnoto, Mrkvoto, Choroshi…); a místní slavná kapela zde připravuje svůj koncert. Idylu ovšem začnou narušovat zprávy o podivných Jeleňácích. Obyvatele vesnice postupně začne ovládat strach.
Pravděpodobně budu v menšině, ale rád bych zchladil nadšené výkřiky některých recenzentů, že Velký pán má skvělou muziku – ano, ale jedna písnička jaro nedělá (Majolenku mám nejradši). Prý je zde spousta vtípků – zaregistroval jsem jeden jediný (Krtek spadl do vlastní díry). Velký Pán prý disponuje promakanějším dějem a dospělejším příběhem s ambicemi hrát si na parodii bondovky – prosím?!? Velký Pán stojí za vidění – věřte, že nestojí. Originální loutkové provedení může působit zastarale a místy podivně, ale zároveň nabízí zážitek ze sledování zajímavě zpracovaných záběrů na českou přírodu a ručně vyrobené kulisy – tak s tím jediným lze souhlasit (vizuál je tím nejzajímavějším, co film nabízí).
Tři kluci v první řadě kina se přibližně 70 minut (ano, po dobu celého filmu) neustále o něčem bavili a byla jim putna zvuková stopa. Věc se má tak, že všechny postavy bez ustání žvaní, brebentí, nenechají chvíli ticha. Kdyby to bylo aspoň zajímavé, ale ty jejich kecy jsou o ničem! Záchranná mise odehrávající se v jakési temné podzemní továrně hlavního záporáka Zetka, působí nudně a především nekonečně.
Dětem i mně se asi nejvíc líbil krtek a datel, ale pak je tam řada tak ohyzdných loutek, kdy si říkáte: člověk to není, zvíře to není, že by ztvrdlá montážní pěna nebo Mickey Rourke?!
Dezinformace, manipulace, surrealismus, svatba, zvýšený cholesterol jsou jistě oblíbená dětská témata… Naproti tomu skvělou jízdu na kole a jakémsi vznášedle si užijeme jen na pár vteřin.
Velkého Pána si užijete jen na pár vteřin.
