Ve volném pokračování Malého Pána (2015) sledujeme život v lesní vesnici, kde se středobodem dění stává kiosek s originálními lahůdkami (Kedlubnoto, Mrkvoto, Choroshi…) a místní slavná kapela zde připravuje svůj koncert. Idylu ovšem začnou narušovat zprávy o podivných Jeleňácích. Obyvatele vesnice postupně začne ovládat strach.
Pravděpodobně budu v menšině, ale rád bych zchladil nadšené výkřiky některých recenzentů, že Velký Pán má skvělou muziku – ano, ale jedna písnička jaro nedělá (Majolenku mám nejradši). Prý je zde spousta vtípků – zaregistroval jsem jeden jediný (krtek spadl do vlastní díry). Velký Pán prý disponuje promakanějším dějem a dospělejším příběhem s ambicemi hrát si na parodii bondovky – prosím?!? Velký Pán stojí za vidění – věřte, že nestojí. Originální loutkové provedení může působit zastarale a místy podivně, ale zároveň nabízí zážitek ze sledování zajímavě zpracovaných záběrů na českou přírodu a ručně vyrobené kulisy – tak s tím jediným lze souhlasit (vizuál je tím nejzajímavějším, co film nabízí).
Tři kluci v první řadě kina se přibližně 70 minut (ano, po dobu celého filmu) neustále o něčem bavili a byla jim putna zvuková stopa. Věc se má tak, že všechny postavy bez ustání žvaní, brebentí, nenechají chvíli ticha. Kdyby to bylo aspoň zajímavé, ale ty jejich kecy jsou o ničem! Záchranná mise odehrávající se v jakési temné podzemní továrně hlavního záporáka Zetka působí nudně a především nekonečně.
Dětem i mně se asi nejvíc líbil krtek a datel, ale pak je tam řada tak ohyzdných loutek, u kterých si říkáte: člověk to není, zvíře to není, že by ztvrdlá montážní pěna nebo Mickey Rourke?!
Dezinformace, manipulace, surrealismus, svatba a zvýšený cholesterol jsou jistě oblíbená dětská témata… Naproti tomu skvělou jízdu na kole a jakémsi vznášedle si užijeme jen na pár vteřin.
Velkého Pána si užijete jen na pár vteřin.
