Rekapitulace jedničky proběhne bez bolesti, rychle a přehledně. Třináctiletá Riley i její pomocníci v hlavě by si žili spokojeně, kdyby se jedné noci z ničeho nic nerozblikal majáček s nápisem „Puberty“. Do velína napochodují údržbáři, všechno rozbourají a ovládacího pultíku se zmocní nové emoce: Úzkost, Závist, Stud a Znuděnost. Dostal jsem málem klaustrofobický záchvat, když Radost, Smutek, Vztek, Strach a Nechuť skončili v zavařovačce coby potlačované emoce.
Chválím český dabing (například mluva přes Propast sarkasmu). Zavzpomíná se na brokolici, excelentní humor přináší Znuděnost („K čemu jsou asi kapsy.“). Naskočit na lavinu vzpomínek působilo divně.
Pokračování bohužel není moc vtipné, puberta totiž fakt vtipná není (pokud si vybavuju tu svou, jednalo se většinou o pohromu, křeč, stovky chyb atd.). O to víc je sofistikované (Riley nebude sama sebou, dokud se nevrátí její vnitřní já na velitelství, aby se správně rozhodovala. „Jsem hodný člověk.“)
Malé děti budou v ději klouzat po povrchu, puberťáci jen stěží připustí, že je to o nich, takže mi nakonec vychází dospěláci jako skupina, která film ocení nejvíc. Při sledování musíte být ve střehu a hodí se mít taky nějakou tu životní zkušenost. Myslím si, že není na škodu vidět před dvojkou na osvěžení jedničku.
Pokračování V hlavě kromě jednoho rozhodujícího zápasu a několika nových emocí nenabízí nic zvláštního. Je to, jako byste natočili bombasticky vypiplaný film s dinosaury. Taky bude bavit jen určitou skupinu diváků. V hlavě pojednává o nástupu puberty, nic víc, nic míň. Za mě trošku chuďučká filmová porce bez překvapení.
