Film kombinuje loutky s živými herci (Barbora Poláková, Pavel Liška, Miroslav Krobot). Televize TvMiniUni je provozována plyšovými maňásky a snaží se odpovědět na ty nejvšetečnější dětské otázky (skutečných živých dětí). Stane se ale hrozná věc. Někdo ukradne lapač otázek. Do TvMiniUni navíc začínají volat znepokojení rodiče. Něco se stalo s jejich dětmi. Najednou už se na nic neptají, nemají žádné otázky! Žádné proč, nač, jak, kde, kolik a co když? Všem začíná být jasné, že se děje něco závažného.
Abyste film dokoukali, budete muset překonat nejednu překážku. Například kulisy a rekvizity působí, jako by je někdo vyhrabal ze smeťáku. Plyšoví maňásci jsou už dost škaredí, a to jsou v průběhu děje ještě ušpiněni a poničeni. Kromě úvodní krádeže a závěru, kdy se dozvíme její důvod, se v podstatě nic neděje. Taky se musíme smířit s tím, že nám žádná dětská otázka (Proč se volskému oku říká volské? Proč je táta chlupatější než máma? Proč je levá a pravá strana?) nebude zodpovězena. Že je zde humor dosti svérázný (drtička plyšáků, pojídání bobků). A až se tím vším prokoušete, dostane se vám poselství tohoto filmu, které je docela hezké: Děti mají právo na své otázky.
Mně se nejvíc líbila plyšová Valentýnka se svou plyšovou panenkou Lumbou.
