Příběh tohoto norského filmu je kompletně okopírován od Lvího krále. Tedy král trollů je zrazen svým bratrem a vina je hozena na malého Tryma, králova syna. Ten musí zdolat mnoho překážek na strastiplné cestě, aby vše urovnal.
Od začátku do konce jsem se nudil. Ať už sledujeme akční závod nebo bujarou hostinu nebo cokoli jiného, děje se tak bez sebemenší jiskry nápadu. Příběh se neobejde bez run, kouzel, věštby a magie. Když se Tryma na konci filmu někdo ptá, jak věděl, co má dělat, Trym to neví a neví to bohužel ani divák. Objevil v sobě trollí rytmus. Páni! Člověka to úplně šokuje, když to vidí na plátně. Následuje spoiler: Pointa spočívající v tom, že se hrdinům podaří všechny záporáky „ukecat“ a obrátit na správnou cestu pouhými slovy, je očivslouphodná.
A pozor! Humor. Na ten bych málem zapomněl. To, že se postavička na plátně směje, neznamená, že se směje divák. Obzvláště když je humor infantilní (čti dětinský, nevyzrálý, trapný). Jestli ovšem padání, zakopávání, brkání, prdění a zvracení za humor považujete, dostane se vám ho měrou vrchovatou.
