Cirka dvacet minut před promítáním v kinokavárně vybídl otec svou sedmnáctiletou dceru, aby se posadila: „Pojď na kobereček!“ Následná slovní přestřelka byla tak hustá (zde nepublikovatelná), že maminka se raději zvedla a sklidila (aniž by byla personál) všechno použité nádobí v celé kavárně. Protože vypadám jako vrba, svěřila se, že raději tady uklidí, než aby ji přizabila. Právě se totiž vrátili z třídní schůzky.
Na film nešli. Policii ani stopy krve jsem po promítání nezaregistroval. Puberťačka asi přežila. Milí rodiče, vydržte! Žijte v naději, že to brzy přejde. A kina nelitujte, film stál za starou belu. (Blansko, 24. 4. 2025)