Když jsem viděl Tlustého pradědečka poprvé, a pravděpodobně to bylo v roce jeho premiéry (1984), bylo mi dvanáct. Jména Lotrandových kumpánů se mi ohromně zamlouvala (Chramostejl, Dynamit, Chmaták, Hrdlořez, Kudlich). Nicméně už tehdy jsem byl nejvíc vytřeštěný ze jména Lotrandovy nevěsty. Postava, kterou ztvárnila Naďa Konvalinková, se totiž jmenovala Kokotička. Dodneška nevím, jestli si tvůrci udělali srandu, nebo jim vulgární význam tohoto slova nějakým záhadným způsobem v pohádce pro děti utekl.
Přiznejme si, že šest po zuby ozbrojených loupežníků disponujících dokonce dynamitem, kteří se vzdají čtyřem uhlazeným anglánům beze zbraní, je hodno pohádky studiové a ještě k tomu archivní. Přijít s něčím takovým v jednadvacátém století, nejenom kritici by si na daném díle pěkně pošmákli. Navíc se tam Pradědeček jen tak připletl a prozradil identitu loupežníků, takže zásluha veškerá žádná. Ale tak nějak se mi na tu pohádku hezky dívalo. Tehdy i teď.
PS: Vypravěč Hrušínský mladší vypráví o svém pradědečkovi. Ve skutečnosti je pochopitelně pradědeček jeho otcem.
PPS: Loupežnický koktejl sestává z hrsti hřebíků, pepře a taky asi piva a pálenky. Do guláše nezapomeňte přihodit pár žiletek!