Do kina občas chodím v nezvyklou dobu a na filmy řekněme ne tak populární. Patrně z těchto důvodů jsem byl jediný, kdo si kopil v sobotu na 10:00 na Záplaťáka lístek. V obrovském potemnělém sále jednoho multiplexu jsem seděl sám samotinký. Před reklamama a upoutávkama zněla temně temná instrumentálka z jednoho béčkového apokalyptického sci-fi filmu. Vzápětí jako první na mně vybafl trailer na Bubáka. Co vám mám povídat. Byl jsem rád, že jsem před vstupem navštívil WC. (Praha, 25. 10. 2025)
Strach
