Vím, že filmaři chtěli především vyprávět dobrodružství chlapce a jeho rodičů se zpívajícím krokodýlem, ale třeba já bych ocenil aspoň náznak, proč ten krokodýl umí zpívat!?! Je to zvláštní, ale bez kousku magie, bez nějaké radioaktivní látky… v obchodě s exotickými zvířaty si můžete za babku koupit zpívající mládě krokodýla!
Zajímavé je, že Lyle (krokodýl) nemluví, ale jen zpívá! Určitě bych jako malý kluk nehonil krokodýla, co před mýma očima spolkl kočku. Zdrhal bych rozhodně na opačnou stranu. A co teprve, když Josh (kluk) začne s Lylem vybírat popelnice!
Pobavila mě noční komunikace s umělou inteligencí („Tak to nemám vážně páru.“). Nápad jak dostat živého krokodýla za bílého dne do víru velkoměsta je milý. Závěrečné vyvrcholení je dětsky naivní. Mám pocit, že cílovou skupinou filmu se zpívajícím krokodýlem jsou právě děti, takže je vše v naprostém pořádku. Také jsem ocenil, že filmařům nic neuteklo a každá z linek příběhu došla svého zakončení.
Šoumen krokodýl patří do kategorie „Čekárna“. Prostě ho sledujete, abyste zabili čas, a není nic lepšího po ruce, ale svůj účel splní.
A málem bych zapomněl! Samozřejmě, že jde také o muzikál. Bohužel s písněmi až příliš monotónními. S každou další, a že jich je hodně, film ztrácí body.
