Sněhurka je krásná (Rachel Zegler), ale ač jsem se snažil sebevíc, Sněhurku, tak jak ji znám z knih („Narodila se královně dceruška bílá jako sníh, červená jako krev a vlasy měla černé jako eben.“), si představuju jinak (stejně tak malou mořskou vílu atd.).
Délka filmu je příšerná, celá řada scén šla vypustit či zkrátit. Těch zpěvů a tanců bylo jako v bollywoodském filmu. Stejně tak barevných kostýmů, až na úkor zdravého rozumu, jelikož ke sklizni jablek všichni použili společenské šaty místo „montérek“. Trpaslíci jsou staří a digitální a škaredí, ale dá se na ně zvyknout. Zvířátka digitální a roztomilá. Jen jednou jsem měl pocit, že se Sněhurka nachází v opravdickém lese a ne ve studiu se zeleným pozadím za zády. Šaty zlé královny naprosto úchvatné! Humor téměř nulový (snad jen když Šmudla pozře světlušku, a když všichni sledují, zda Adrian Sněhurku políbí). Hudebně dost dobré! Zrcadla veršovánky pěkné („Měla by si pochopit, že v srdci krásná musíš být.“).
Nová Sněhurka to pěkně schytává (na ČSFD 17%, na IMDb 1,5/10). Ale znám podstatně horší hrané pohádky poslední doby: Malá mořská víla, Tři přání pro Popelku, Kráska a zvíře… Či mnohonásobně hrůzostrašnější paskvily: Dumbo, Obr Dobr, Čarovný les, Pan, Jack a obři… Takže já znechucen nebyl.
