V originále se dokumentární film jmenuje Favoriten, podle 10. vídeňského obvodu, kde se v jedné třídě tamní největší školy natáčelo po dobu tří let (2020-2023). Na úvod nutno poznamenat, že stejně jako na jiných základních školách v rakouském hlavním městě, více než polovinu žáků, tvoří děti emigrantů či přistěhovalců a němčina není jejich mateřským jazykem. Tím vlastně dokument automaticky získává na zajímavosti.
Natáčení začíná s dětmi ve druhé třídě. Učí se počítání do deseti a například mluví o své rodině. Ve chvíli, kdy už čtvrté dítě v pořadí konstatuje, že maminka je doma a je těhotná, jsem těžko skrýval svůj údiv. Pak následují různé záběry z vyučování z různých období, kde se třeba z bezelstného svědectví jednoho žáka dozvíme, že jeho táta rozhoduje, co si máma obleče, nebo že je v pořádku, když někoho náhodně napadnu. Jedné z holčiček máma jasně zakáže šminky, protože by ji mohli unést…
Filmový štáb za ty tři roky doslova srostl s dětským kolektivem, který čítá 25 žáků. Záběry jsou intimní, dokonale autentické. Dětem je jedno, že mají kameru u obličeje při psaní písemek, nebo když vznikne konflikt (Řeší se třeba to, že kluk praštil holku čepicí. Ovšem několikrát za sebou a pěstí.). Filmaři též rozdali dětem mobily, aby se mohly natáčet navzájem a tak se k nim dostali ještě blíž.
Kluci a holky se vyjadřují k válce na Ukrajině a Sýrii, odkud několik z nich pochází, dojde na debaty o kultuře, probírají sexuální výchovu, ale i to, že holky můžou plavat v plavkách. Kamera vyrazí také ven, na trh, do mešity či dómu svatého Štěpána. Tudíž paní učitelka s dětmi řeší náboženství, půst, modlitbu… Pochopitelně je 95% dětí z muslimských rodin.
Dojde i na humor („Paní učitelko, vy máte 33 let. Jste stará.“, „Holky smějí být hezké. Kluci nesmí plivat a bít se.“, „To je obrázek ušpiněné vědkyně v laboratoři, protože to vybuchlo.“).
Ano, děti jsou z podstaty věci hlavním objektem zájmu, ale středobodem celého dokumentu, alespoň pro mě, je třídní učitelka, která svou empatií, nadáním, láskou, zájmem a nasazením děti kultivuje, tmelí, učí, rozšiřuje obzory, brousí hrany… což dokazuje asi nejsilnější moment před samým závěrem filmu.
Favoriten vzal určitě aspoň pět let neskutečné dřiny, času a úsilí, ale přisuzovat mu jakoukoli výjimečnost, by bylo nefér vůči jiným dokumentům. Prostě svým výsledným zpracováním nijak nevyčnívá nad průměr ostatních děl podobného ražení.