Úvod do této pohádkové hry, vypadá dost nepřehledně. Pastýřka Rozárka na někoho nadává, pak se tam objeví nějaký Šimon, řečený Spravedlivej, pak se zjistí, že pastýřka nadávala bezdůvodně na svého manžela Cyrila. Načež manžílek opravdu zdrhne i se Spravedlivým. Společně se totiž vrhnou po stopách dívky, jejíž zmrzlý portrét se objevil a po té ožil na zamrzlé okenní tabulce. Na jejich putování jsme svědky divných úkazů. Třeba narazí na jedovou bábu, která visí na stromě, na jejího nahluchlého syna, tajemná dívka je prý tam, kde jsou tři kopce; pardon, ale kam se člověk podívá, jsou nějaké kopce…
V pohádce si užijeme nebývalé množství venkovních záběrů. Protože se natáčelo po zimě (muselo, jelikož zamrzlá okenní tabulka!), škaredší počasí měli snad jen ve filmu Twisters. Scénárista teda postavám vkládal do úst věty, které se mu zrovna hodily do krámu, i když se jednalo o totální nesmysly (Služebná si nemůže vzpomenout, jak se jmenovala dcera jejího pána?).
Na Poledním dvorci se to dějově trochu zadrhne, ale když pán Půlnočního dvorce přivede svou paní, stojí Spravedlivej Šimon před záhadou a já jako divák ožil. O chvíli později jsou oba pocestní uvrženi do žaláře a napětí houstne!
Přijde mi hezké, že paní Lež je stejně milá a hodná, jako paní Pravda (hrají je mé velké oblíbenkyně Jana Březinová a Marta Vančurová).
Pohádková hra Pravda a lež má celou hromadu vad na kráse, nepatří mezi mé papundeklové oblíbenkyně, ale stejně se na ni dívat dá.