Hurvínkovi připadají tradiční pohádky hloupé, zastaralé a naivní. Při debatě s Máničkou o tom, jak jsou pohádky leda tak pro smích, se zjeví kouzelný rarášek a oba je pošle na zkušenou rovnou do pohádky.
I malé dítě ví, že prvních deset stránek scénáře, tedy prvních deset minut filmu, musí diváka zaujmout natolik, aby dal filmu šanci! Tak dobře, dítě asi ne, ale zkušení filmaři by měli tuto základní poučku znát (možná dokonce minut sedm). Ale tady se prosím na úvod nudně kváká minut 15, slovy patnáct, jestli jsou pohádky důležité a krásné, nebo naivní a hloupé. To jako má děti bavit? To je zajímá? No samozřejmě, že ne!
Připravte se, že místo hezkých filmových kulis, se dočkáte strohého, nepěkného a technicky odbytého divadelního jeviště! Vlastně se jedná o záznam loutkového představení.
Hurvínek s Máničkou potkají Dlouhého, Širokého, Bystrozrakého, děda Vševěda, Otesánka, tříhlavého draka, prince atd. Proplouvají pohádkami s nulovou invencí, s nulovým vtipem, nulovým významem dialogů… Nemůžu si ani vzpomenout, kdy naposledy jsem viděl něco tak strašně nudného! Je mi líto, ale celý kolektiv motající se kolem Hurvajze, intelektuálně zemřel. Jestli tohle pustí do kin a považují to za reprezentativní produkt své tvorby, tak jsou úplně mimo!!!
Těch deset procent je za bravurní výkon Martina Trechy, který se stal hlasem Spejbla a Hurvínka v pouhých dvaceti letech! Měl jsem pocit, že Miloš Kirschner vstal z mrtvých!!! Na konci filmu se praví: „Uvidíme se příště.“ V žádném případě!!! (foto: Bontonfilm)
