Hodnocení: 60 %

Pohádky po babičce

Česko, Slovensko, Slovinsko, Francie / 2025 / 71 min / 60%

Zuzanka se svými dvěma brášky přijíždí na návštěvu k dědečkovi. Smutné na tom je, že před nedávnem umřela jejich babička. Před usnutím se Zuzanka rozhodne vyprávět pohádku na dobrou noc, tak jak to dělala jejich milovaná babička.

Přiznám se, že ze začátku mě to dojalo. Celá řada z nás vzpomíná na svou milovanou babičku. Přidejte dědečka, který vozí naprosto blažené děti v obyčejných zahradních kolečkách, a domeček na stromě. Co víc si přát na rozjezd filmu?! Bohužel se pak zničehonic dostáváme do jiného světa a sledujeme úplně jiné hrdiny. Po skončení příběhu o zatoulané kočičce se vracíme zpět k původním hrdinům a Zuzanka hned začne vyprávět pohádku o příšeře, která se živí ohryzky jablek. O chvíli později tu máme repete. Čeká nás příběh o starém panu Bohdanovi, který zničehonic začne létat.

Shrnu to najednou. Postavičky namluvily nemalé hvězdy: Arnošt Goldflam, Viktor Preiss, Miroslav Krobot, Ivan Trojan, Otakar Brousek ml. atd. Film byl natočen naprosto šíleně pracnou, ale o to víc ve výsledku nádhernou stop-motion animací (např. pantograf loutkové tramvaje jiskří!). Jsme svědky velice hezkých momentů (např. maminka dětem hraje na klavír před spaním). Celým filmem se proplétá téma smrti, ztráty bližního. Koneckonců proč ne! Nicméně děti jsou v tomto loutkovém filmu nuceny vnímat a chápat problémy starých lidí, které, předpokládám, jsou jim na hony vzdálené (čest výjimkám).  Snímek má nádech dob minulých (např. holčička skáče gumu jako v osmdesátých letech minulého století). Takže jistě chápete, že Pohádky po babičce jsou určeny pro specifickou skupinu dětí a rodičů, nikoli pro publikum poplatné mainstreamu. Další problém spočívá mezi přepínáním tří pohádek a životem hlavních hrdinů. Vrcholem nesrozumitelnosti (stane se to alespoň dvakrát) je, že v pohádce, kterou vypráví Zuzanka, začne vyprávět další příběh další postava! To je fakt schizofrenní!

Když si představím, kolik neskutečně brutálně piploidní práce si snímek vyžádal na sice originální, ale jinak průměrný příběh z mozku pana Arnošta Goldflama, je mi to celkem líto. Přijde mi, že jeho nahozené zápletky tak nějak po chvilce vyšumí do prázdna a nemají tah na branku. (foto: Pilot Film)