První Perinbaba je z roku 1985. Ve stejném roce (dokonce i měsíci) měla premiéru pohádka S čerty nejsou žerty. Perinbabu jsem za celý svůj život viděl jednou jedinkrát, Čerty asi třicetkrát. Jinými slovy, nemám původní Perinbabu na žádném piedestalu. Proto u mě nehrozí, že bych byl nějak zklamaný z toho, že se nepovedla, a srovnával. A jelikož k ní nechovám žádnou úctu, nemám problém nechat na jejím pokračování nit suchou. Nicméně hned na úvod naznačím, že Perinbaba a dva světy není tak strašná, jak se o ní píše.
První klapka padla 18. února 2017. Film měl mít premiéru v prosinci 2020. Pak se asi pětkrát odložil kvůli covidu, až se nakonec na plátna kin dostal letos v prosinci, tudíž se jeho premiéry Juraj Jakubisko nedožil.
Film chválím, že se neplácá a nenimrá v minulosti. Během pár minut víme kdo je kdo a jsme vrženi do zbrusu nového děje, tedy že Lukáš, syn Alžběty a Jakuba z prvního dílu, je vržen do světa, aby si našel lásku svého života.
Asi nejvíc kritiky slízl chudák Lukáš Frlajs, představitel hlavní postavy Lukáše. Já naopak z jeho obsazení a hereckého výkonu byl nadšený. Zvláště u nových pohádek poslední doby mám vždycky milion výhrad k představitelům princů a princezen. Tady jsem si celou dobu říkal, jak jim to společně s Valérií Frištik ohromně sluší! Lepšího hlavního hrdinu jsem už dlouho neviděl.
Naopak bych největší výtku vznesl na pana režiséra, který evidentně ustrnul někde v sedmdesátých-osmdesátých letech, přičemž se nikam neposunul. Připadá mi, že vzhledem k tomu, že měl Jakubisko status filmové legendy, nenechal si do ničeho kecat a napsal si a natočil film podle sebe. Taky to tak vypadá… Zařadil se bok po boku stárnoucích pardálů typu Václav Vorlíček či Jiří Menzel, kteří (teď použiju obraz typický pro Perinbabu) se smrtkou za zády chtěli možná světu dokázat, že na to ještě mají. Výsledky jsou ovšem tristní. V případě Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel nebo Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. V Menzelově Donšajni a Obsluhoval jsem anglického krále. To opravdu někdo čekal po posledních výkonech páně Jakubiskových (Post Coitum, Bathory) něco výjimečného nebo aspoň průměrného?
Ale vraťme se k nové Perinbabě. Vtipné bylo, jak s sebou Lukáš pořád tahal krejčovskou pannu. Ale proč to Jakubisko nevyužil?! „Tobě najdeme taky nějakou kost!“ je vtip, který ovšem ve filmu ční osamocen jako kůl v plotě. Chápu, že když je film o Perinbabě, neboli jakési sněhové babičce, nemůže být natáčený v létě a v bujně kvetoucích zahradách a lesích, nicméně právě proto působí studeně jako psí čumák (podotýkám, že pejsek Ucho je milý) a místy vypadá jako nějaký apokalyptický film.
Že v jednom záběru Lukáš maže křídou nakreslený kruh na zemi a o pár vteřin později je kruh opět na svém místě, beru jako kosmetickou chybičku. Opravdu nepůsobí hezky, když se v magickém světě lidi prohání na kolech. Opravdu působí směšně, když má Lukáš na svém vynálezu-prototypu vzducholodě nastříkanou sedmičku jako nějaký malý kluk na motokáře, či smrtka svítící čelenku z ledek! Vrcholem směšnosti jsou pak náušnice princezny, které blikají a slouží jako vysílačky! A to nemluvím o vesnici na kolečkách, o vodní příšeře s chapadlama, o beranovi, který foukne a Lukáš obživne, o ženách, které létají pomocí košťat a sukní atd. Je toho opravdu hodně. Nicméně když si pan autor (Jakubisko) vymyslí s prominutím tak stupidní kletbu, že ženy a dcery jsou uvězněny někde ve skalách a muži dole v údolí, nevysvětlí proč to tak je (prostě proto, že to tak napsal), tak by si aspoň měl pohlídat, aby se mu v mužském mančaftu nepotulovalo hejno malých holčiček a děvčat!
OK. Je tu závěr recenze. Lucie a Lukáš jsou krásní. Láska je věčná. Trikaři se vyřádili. Hudba skvělá. Film na nic.
