Tianovi je dvanáct, hraje neustále počítačové hry a školu má až na posledním místě. Přísnému otci dojde trpělivost, když zjistí, že jeho syn má nejhorší prospěch ze třídy. Za trest ho pošle na prázdniny k babičce na venkov. Tian se ale shodou náhod, možná i trochu zázračně, spřátelí v lese s pandou! Toto setkání změní život nejen Tianovi, ale celé jeho rodině.
Tvorba francouzského režiséra Gillese de Maistrea má bohužel sestupnou tendenci (Mia a bílý lev, Vlk a lev, Ella a černý jaguár). Je sice pěkné, že herci přichází do kontaktu s živými zvířaty, ale u Pandy to dopadlo žalostně. Interakce Tiana s pandím klukem Moonem se blíží k nule. Pandě je šumák, co se kolem ní děje, zajímá se jen o žrádlo. Plytký děj plný klišé prolínají ne příliš důvtipné dialogy. Herci nejsou přirození, v případě babičky emočně přeslazení. Setkání komplet rodiny u zraněné pandy je jak ze špatného filmu. Ruku na srdce, Panda a já není dobrý film. Moonova pandí matka se vypařila kam? Dokola opakující se Tianovo chození pro dřevo, mělo ukázat scénáristickou kreativitu? To, jak tatínek v obleku s kravatou a lakýrkama nahání v pralese ztraceného syna, mysleli tvůrci vážně? Jestli měl závěrečný tanec v rytmu hiphopu vyznít jako trapas, tak se to povedlo! Český dabing kvalitu snímku sráží přímo dokonale.
Pandy jsou krásná a roztomilá stvoření, ale uděláte lépe, když se raději podíváte na nějaký dokument. (foto: Bontonfilm)
