Tianovi je dvanáct, hraje pořád hry a školu má až na posledním místě. Přísnému otci dojde trpělivost, když zjistí, že jeho syn má nejhorší prospěch ze třídy. Za trest ho pošle na prázdniny k babičce na venkov. Tian se ale shodou náhod a možná i trochu zázračně v lese spřátelí s pandou! Toto setkání změní život nejen Tianovi, ale taky celé jeho rodině.
Tvorba francouzského režiséra Gillese de Maistrea má bohužel velmi sestupnou tendenci (Mia a bílý lev, Vlk a lev, Ella a černý jaguár). Je sice pěkné, že herci přichází do kontaktu s živými zvířaty, ale u Pandy to dopadlo žalostně. Interakce Tiana s pandím klukem Moonem se rovná nule. Pandě je šumák, co se kolem ní děje, zajímá se jen o žrádlo. Plytkému ději plnému klišé nasazují korunu hloupé dialogy. Herci přehrávají, nejsou věrohodní, v případě babičky emočně přeslazení. Setkání celé rodiny u zraněné pandy je jak ze špatného filmu. On je to špatný film. Moonova pandí matka se vypařila kam? Dokola opakující se Tianovo chození pro dřevo mělo ukázat tvůrčí kreativitu? To, jak tatínek v obleku s kravatou a lakýrkama nahání v pralese ztraceného syna, mysleli tvůrci vážně? Závěrečný tanec v rytmu hiphopu měl být co? Kvalitu snímku ještě více sráží český dabing.
Pandy jsou krásná a roztomilá stvoření, ale uděláte lépe, když se raději podíváte na nějaký dokument. (foto: Bontonfilm)
