Vždycky mě potěší, že u filmu pracují lidé, kteří pohlídají, že když v úvodu sledujeme úplně obyčejný záběr Paddingtona házejícího minci do fotoautomatu někde na nádraží, hraje potom házení mince celkem důležitou roli na závěr filmu. Velká pochvala!
Postavy se vyvíjí a stárnou s jednotlivými filmy (jde už o třetí pokračování), což nejvíc dokresluje smutná vzpomínka maminky paní Brownové, že bývaly doby, kdy se celá jejich rodina vešla na jeden gauč! Jinými slovy, netráví spolu čas jako dřív. To se ale změní při trochu vynucené návštěvě tety Lucy v dalekém Peru. Čeká nás velké dobrodružství medvěda Paddingtona a jeho adoptivní rodiny. A že to nebude jen fádní plavba po jedné z řek divoké Amazonie, o tom svědčí obsazení kapitána lodi. Není to nikdo menší než Antonio Banderas. Mé srdce si ovšem na plné čáře získala Ctihodná matka z Domova pro opuštěné medvědy (Vůbec je vtipné, že divák je postaven před holý fakt, že takový domov někde ve skutečnosti existuje!). To, jestli stojí na straně dobra, či zla, ponechme stranou. Olivia Colman ji hraje úžasně a její taneční číslo s kytarou nebo pilotování letounu, který požehnal Svatý otec, patří mezi vrcholy filmu!
Paddington v džungli je klasicky britsky šarmantně plynoucí film plný milých mikro momentů („Aspoň jsme cestou oschli.“, Sfoukávání svíček na narozeninovém dortu.). Nicméně se jedná o nejslabší filmový dílek (překombinovaný děj: zlato Inků ukryli duchové pralesa v zemi Eldorado, klíč k nalezení hledejte v náramku podle tajné mapy, kterou zanechala tetička hlavního hrdiny, která se ztratila v džungli atd.). Chtělo to lepší scénář! Ale i tak jsem nezahlédl odcházet z kina nikoho, kdo by se škaredil. Takže tolik k hodnocení.
