Vzhledem k tomu, že jsem kreslené Pyšné princezně dal 65%, bylo by nefér Odvážné Vaianě číslo dva, dát méně procent. Ale stejně jako u zmiňované Pyšné, není důvod jásat…
Vaiana se svými několika přáteli vyplouvá na moře, aby objevila nový lid a našla bájný ostrov Motufetu, kde se v dávných dobách všechny národy setkávaly.
Roztomilé prasátko s praštěným kohoutem dokáží rozesmát každé malé dítě. Aby se s dějem ještě více ztotožnily, Vaiana má rozvernou asi tříletou sestřičku. Dětská očka nadchne svítící velryba a jiné atrakce. Pro kluky tu máme svítící mořská tornáda, úžasné víry, obrovské tsunami… Vaiana je krásná, statečná, odvážná, a když ji malé i větší slečny spatří zpívat na vrcholu nejvyšší skály, domnívám se, že dalšího tři čtvrtě roku budou chtít být jako ona (Včetně tetování. To snad ne! Ale to už je na rodičích.).
Nabízí se taková paralela. Stejně jako se Vaiana rozhodne najít nový lid, tak se tvůrci rozhodli natočit dvojku. Za každou cenu. Motufetu je zakletý a na dně oceánu. Ale národy přece někde žijí. Jak je možné, že se vzájemně ani jednou, třeba náhodně, nepotkaly? Nedává to smysl. Jde o takový divný konstrukt. Na jednom místě zkopírovali úvodní scénu z Thora Ragnarok!
Nástraha v podobě nebezpečné obrovitánské škeble, setkání s netopýří Matangi, kokosáci s foukačkama, nápodoba extrémních překážkových závodů… všechno je to takové chtěné, nahodilé. Film se nás snaží rozesmát, pohladit, potěšit, napínat, dojímat, má nádherné zpracování, ale i přesto na mě druhé pokračování působilo jako vata.
